• V zimě má být spodní vrstva hřejivá, tedy ideálně vlna (pokud ji děti snesou) nebo funkční prádlo. Obě varianty mají tu výhodu, že i když se dítě potí, prádlo hřeje dál.
• Následují podle potřeby další 1 až 3 vrstvy, které opět hřejí a zároveň izolují (což je výhodou cibulového vrstvení oproti jedné silné vrstvě, která snadněji profoukne a nevytváří meziprostory udržující stabilní teplotu). Pro zahřátí se vedle vlny také velmi hodí fleece.
• Vrstvení je stejným způsobem uplatněno i na nohy.
• Svrchní kalhoty by měly být v první řadě vodotěsné. Bunda by měla být teplá a prodyšná. Pokud padá déšť se sněhem, má nepromokavost přednost, děti tedy často nosí zateplené pláštěnky. V nich se ale velmi rychle přehřívají. Při vrstvení oblečení je také třeba myslet na to, aby nebránilo dětem v pohybu.
• Je poměrně časté, že děti se místo promrzání přehřívají – řešením je odebrání hřející vrstvy, ale ne všechny děti si umí říci. Proto je dobré poskytnout rodičům zpětnou vazbu, aby věděli, jak se jejich dítě v daných podmínkách cítí.
• Poslední nezbytnou vrstvu do mrazu představuje ochranný mastný krém na obličej a na ruce.
• Obvykle se nedoporučuje nosit kombinézu, či kalhoty s laclem. Na druhou stranu – pokud si děti hrají ve sněhu, má kombinéza své výhody a je-li dítěti teplo, krátká chvilka vyvětrání a rychlý návrat k pohybu nezpůsobí promrznutí.

Záludné maličkosti

• Během mrazivého větrného dne rychle pocítíme, kde má oblečení skuliny, kudy může mráz či sníh proniknout. Častým problémem je přechod bot a kalhot. Řešením je buď guma na okraji nohavic přetažená přes podrážku bot nebo návlek podobný tomu, co mají běžkaři, který přechod zvenku překryje a utěsní.
• Také při volbě rukavic je třeba myslet na jejich propojitelnost s bundou – nejsnadněji se manipuluje s rukavicemi podobnými lyžařským palčákům. Nevhodné jsou prstové a krátké rukavice. Na dobu oběda se hodí náhradní rukavice s odklopitelnou špičkou chránící holé prsty. Rukavice do lesa by v každém případě měly být nepromokavé a hřejivé (s kožíškem nebo fleecem uvnitř).
• Poslední skulinou v oblečení může být šála a čepice. Zde se velmi dobře hodí kukla doplněná šálou.
• Další záludností jsou různá zapínání a zipy. Děti by měly zvládat jejich otevírání a zavírání samy. Nejen proto, že dvě paní učitelky stráví mnoho času, když mají každé dítě vyprostit z bundy či obléknout, ale také proto, aby si dítě mohlo pocit tepla regulovat samo v průběhu dne.

Doporučené oblečení v zimním období (zkušenosti z praxe lesních školek)


• Funkční vrstva: ideální jsou přírodní materiály, jako merino vlna a hedvábí. Uplatňují se skvěle jako vnitřní vrstva nejbližší tělu. Klíčovou úlohou této vrstvy je odvádět vlhkost pryč od pokožky. Vlna má také tu vlastnost, že hřeje i chladí a na rozdíl od syntetických materiálů zpocená nepáchne. Vlna má také samočistící schopnost.
• Střední, zateplovací vrstva:  Jejím úkolem je vytvořit vzduchový prostor mezi pokožkou a izolační vrstvou. Napomůže Vašemu dítěti udržet optimální tělesnou teplotu. Vlněné svetry (merino vlna) a vlněný fleece jsou vděčnými materiály. Při velkém chladnu je vhodné vrstvit více slabších zateplujících vrstev.
• Vnější,  izolační vrstva: musí být nepromokavá a větru odolná, ale zároveň prodyšná.

Příklad oblečení dítěte, které vlnu na těle snáší:

• tenké vlněné ponožky, tlusté vlněné ponožky, zimní nepromokavé boty (o číslo větší).
• vlněné (nebo vlna+hedvábí) triko s dlouhým rukávem;
• nákrčník;
• čepice, dobrá je i kapuce u bundy ještě i přes čepici;
• vlněný svetr;
• zimní bunda;
• vlněné legíny;
• oteplovačky nebo vlněné legíny, vlněné kamaše, nepromokavé neprofukující kalhoty;
• rukavice s gumičkou přetáhnutelnou přes bundu;